Ve stínu často zmiňovaného faktického zrušení předkupního práva zůstává jiná novinka, která bude mít zásadní vliv na nájemní vztahy. Nově se do legislativního systému vrací možnost sjednávat v nájemních smlouvách smluvní pokuty a smluvní úroky z prodlení.

Až dosud se úrok z dlužného nájemného odvozoval od aktuální repo sazby stanovené Českou národní bankou. Reálně tak úrok z dlužné částky v minulých letech dosáhl jen maximálně deseti procent ročně.

Nově si obě strany budou moci sjednat jinou výši smluvní pokuty, například na denní bázi. Časté bývá ujednání o úroku v řádu desetin procenta z dlužné částky denně. To neplatiče nutí k tomu, aby svůj dluh co nejrychleji uhradil, jinak se jeho závazek zvětšuje každým dnem.

Novela také jasně říká, že jistotu skládanou nájemcem (často označovanou jako kauci) může pronajímatel využít na úhradu dlužného nájemného nebo jiné povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy.

Změna ale jakoby částečně zamrzla

Stále totiž zůstal v platnosti maximální limit pro jistotu ve výši tří měsíčních nájmů. To se vztahuje jak na jistotu, tak i na smluvní pokutu, přičemž tento limit se nesčítá. To znamená, že sjednaná jistota ani právo na smluvní pokutu nesmí v součtu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Pokud tedy někdo má v nájemní smlouvě stanovenou jistotu v maximální výši, smluvní pokutu už do smlouvy zahrnout nemůže. Sjednaná jistota totiž v takovém případě zákonný limit zcela vyčerpala.